Místa ve stálé expozici

Taky se vám stává, když přijdete na nějaké místo, když očima zabloudíte na nějaký detail, třeba trhlinu v asfaltovém chodníku, že náhle s přesnou určitostí víte, že jste tu už byli, na tuto trhlinu se dívali a s jistotou také víte, na co jste v tu chvíli mysleli?

Zajímavé v tomto ohledu bývají výlety na místa, kam člověk zabloudil naposledy hodně dávno a návštěva cestiček kolem domova raného dětství se pak může stát i průzkumem hlubšího podvědomí. Jakoby místa v sobě nějakým způsobem uchovávala myšlenky a děje, jejich otisky. Když pak pomyslíme, že konkrétní místo v prostoru existuje spousty let, staletí a třeba i myriády věků… 
Co všechno v sobě může zachycovat, nést?

I umělecká díla vznikají na nějakém místě v prostoru. Možná i jejich otisk v tom místě zůstal, ale často takové otisky nejsou jednostranné. I místo se otiskuje v tom, co jím prochází. Když jsem prošel kolem asfaltové trhliny, vrátila se mi myšlenka tam ukrytá a tím změnila tok mých myšlenek a vlastně pak třeba i průběh celého dne a dalších dní. Stejně tak umělecká díla v sobě patrně nesou otisk konkrétního místa, kde vznikla. Nejčastěji se to děje zcela nepostižitelně.

Velice často je ale otisk místa v uměleckém díle záměrný – ať už se jedná třeba o malbu zátiší, portrétu nebo krajiny. Zvlášť u krajin je pak časté, že některá místa byla zobrazována opakovaně. V uměleckých dílech pak někdy máme zachycena místa v proměnách různých staletí. Z těchto záznamů pak vysvítá tajemné tušení mnoha různých proměn, stop dějů a spletitostí různých osudů.

Tento úkaz jsme se rozhodli sledovat a stopovat i v dílech, které jsou ve sbírkách jihlavské galerie. Můžeme tu vybírat z více než šesti tisíc děl a v této spoustě můžeme snadno pátrat po stopách a otiscích zajímavých míst.

V tuto chvíli vystavujeme v rohu patrového ochozu renezančního domu, pod štukaturou stropu více jak tři sta let starou, hned vedle půlkruhové niky, 
kam pravidelně v určitou denní dobu proniká stín kovaného zábradlí - nový obraz z cyklu "MÍSTA".

Je na něm v éterickém rozechvění vyobrazen kostel v Loukově. Jistě Josef Bulant velmi dobře věděl, proč se rozhodl malovat právě toto místo.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ze sbírek... Nataša Gollová

Obrázek
Opět bychom Vás chtěli pozvat do stálé expozice OGV v Jihlavě. Vedle dříve představeného Sychrova obrazu herečky Marie Burešové jsme již zmínili také portrét Josefa Šímy (1891-1971), zobrazující další významnou herečku Natašu Gollovou (27. 2. 1912, Brno – 29. 10. 1988, Praha). Josef Šíma, Nataša Gollová, 1932, tužka, olej, plátno, OGV v Jihlavě Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Por
Další informace

...z výstavy Sochy mluví: Hana Wichterlová-Stefanová

Obrázek
Hana Wichterlová (2. 3. 1903 – 29. 8. 1990) se narodila do početné rodiny prostějovského průmyslníka. Socha Údiv vznikla během jejího studia v ateliéru Jana Štursy. O tom, že postavení žen v době, kdy se jim Akademie otevřela, mělo k rovnoprávnosti daleko, vypovídá vzpomínka Hany Wichterlové: „Štursa si mě zavolal na konci roku – no, vy byste si zasloužila první cenu, ale já vám ji nemůžu dát, protože chlapci by se na mě moc zlobili, to by mně neodpustili, že jsem dal první cenu ženské, to je jedna věc a za druhé je to spojeno s finanční odměnou, a tu vy nepotřebujete“. Na pozdější otázku, co autorku vedlo k tomuto tématu, Hana Wichterlová odpověděla: „Nějak vyjádřit vztah ke kráse přírody. Asi nic jiného.“ Toto téma, které svou zkušeností prohlubovala, ji provázelo celý život. Hana Wichterlová-Stefanová - Údiv, 1924, mramor  Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její
Další informace

Ze sbírek... Bohumír Matal

Obrázek
Jednu z nejdůležitějších částí sbírkových fondů OGV v Jihlavě, a tedy i její stálé expozice, tvoří početný soubor obrazů Skupiny 42, jejímiž členy byla ve 40. letech nastupující generace mladých umělců zaměřených na poetiku současné technické civilizace. Vedle prací Františka Hudečka, Kamila Lhotáka, Františka Grosse nebo Jana Smetany, je zde zastoupen také nejmladší člen skupiny, významný představitel brněnské poválečné malby 20. století, Bohumír Matal. Bohumír Matal - Postava s bicyklem (Z cyklu Člověk ve městě a město v člověku), 1948 Matal se narodil 13. ledna 1922 v Brně, kde také v letech 1937-1941 vystudoval Školu uměleckých řemesel u prof. E. Hrbka a F. V. Süssera. V říjnu 1941 byl deportován do pracovních táborů v Lohbrücku poblíž Breslau a později do Oswitzu, kde pracoval v řetězárně. Ihned po návratu z internace se naplno vrhl do středu výtvarného dění. Roku 1945 se postupně stal členem Umělecké besedy, Spolku výtvarných umělců Aleš, Bloku výtvarných umělců země Moravsk
Další informace